Cestování do zahraničí aneb jak je to s řidičákem?

Mít řidičský průkaz dává jednomu svobodu volně se pohybovat na silnicích naší krásné země. Nicméně, jak to funguje, pokud se chceme s naším vozidlem podívat za hranice našeho malebného státu? Jeden by totiž mohl snadno narazit a s českým řidičákem si již nevystačit. Ale pojďme se na to podívat postupně.

Pokud se autem vydáte po Evropě, vystačíte si naprosto bez komplikací s řidičákem, který byl vydán na našem území. To znamená, že zde není třeba žádný další dokument, který by potvrzoval či překládal zmíněný dokument. Na silnicích států EU, Švýcarska, Norska a Lichtenštejnska není mezinárodní řidičák nutný. 

Jakmile se vydáte za hranice Evropy, samotný řidičský průkaz Vám již stačit nebude. Abyste mohli legálně brázdit místní silnice například v USA nebo v Asii, budete potřebovat dodatek k Vašemu průkazu, a to Mezinárodní řidičský průkaz. Nicméně, je zapotřebí mít na mysli, že tyto dva dokumenty musíte mít souběžně, samostatně nejsou platné. 

Nicméně, aby to nebylo tak jednoduché, existují dva druhy mezinárodních řidičáků, které se dělí dle toho, jaké úmluvy byly v dané zemi shledány. Jmenovitě to jsou Vídeňské úmluva a Ženevské úmluva.

Vídeňská zajišťuje platnost řidičského průkazu po dobu tří let, Ženevská pak pouze po dobu jednoho roku. Před cestou je tedy nutné zjistit, jakou smlouvu daná země podepsala a jaký řidičský průkaz tam budete potřebovat. Některé země samozřejmě mohou uznávat oba, nicméně některé nikoli. Proto je toto důležité mít na mysli a podle toho se následně zařídit. 

Mezinárodní řidičský průkaz Vám vystaví na obecním úřadu a obvykle je to otázka pár minut. Budete potřebovat občanský průkaz, řidičský průkaz, průkazovou fotografii (ta se tam následně lepí, na místě Vás nikdo nevyfotí) a v hlavě rozmyšlené, jaký typ průkazu potřebujete (dle země, kam jedete). Cena je 50 KČ a do rukou se Vám dostane přehnutý papír se všemi náležitostmi. Ten je třeba uchovat a jak již bylo řečeno, vozit s sebou všude. 

A jak to ony země mají? kde se uznává co?

Státy Ženevské úmluvy o silničním provozu (1949)

Albánie, Alžírsko, Andorra, Argentina, Austrálie, Bangladéš, Barbados, Belize, Benin, Bosna a Hercegovina, Botswana, Burkina Faso, Černá Hora, Demokratická republika Kongo, Dominikánská republika, Ekvádor, Egypt, Fidži, Filipíny, Ghana, Gruzie, Guatemala, Haiti, Chile, Indie, Island, Izrael, Jamajka, Japonsko, Jihoafrická republika, Jordánsko, Kambodža, Kanada, Kongo, Kuba, Kyrgyzstán, Laos, Libanon, Lesotho, Madagaskar, Malawi, Malajsie, Mali, Maroko, Monako, Namibie, Niger, Nigérie, Nový Zéland, Omán, Papua-Nová Guinea, Paraguay, Peru, Pobřeží slonoviny, Korea, Rusko, Rwanda, San Marino, Senegal, Srbsko, Sierra Leone, Singapur, Spojené arabské emiráty, Srí Lanka, Středoafrická republika, Sýrie, Thajsko, Togo, Trinidad a Tobago, Tunisko, Turecko, Uganda, USA, Venezuela, Vietnam, Zimbabwe.

Státy Vídeňské úmluvy o silničním provozu (1968)

Albánie, Arménie, Ázerbájdžán, Bahamy, Bahrajn, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Brazílie, Černá Hora, Demokratická republika Kongo, Filipíny, Gruzie, Guyana, Írán, Izrael, Jihoafrická republika, Katar, Kazachstán, Keňa, Kuba, Kuvajt, Kyrgyzstán, Libérie, Makedonie, Maroko, Moldávie, Monako, Mongolsko, Niger, Omán, Pákistán, Peru, Pobřeží slonoviny, Rusko, San Marino, Saúdská Arábie, Senegal, Srbsko, Seychely, Spojené arabské emiráty, Středoafrická republika, Tádžikistán, Tunisko, Turecko, Turkmenistán, Ukrajina, Uruguay, Uzbekistán, Vietnam, Zimbabwe.

Je možné, že po Vás nikdo nakonec tento papír ani vyžadovat nebude, nicméně je stále zapotřebí mít tento doklad stále u sebe.